Samostatná obec do konce první světové války
Nová obec - doba sklářská
1849
Ústavou ze 4. března 1849 byly zřizovány místní obce dle katastrálního území s volenými starosty. A tak Kochánov, k němuž se všemi částmi patřil i Radkovec, společně s vesnicemi Lipničkou, Radostovicemi a Závidkovicemi se stal součástí obce Lipnička. Sousedé si zvolili zastupitele a starostu, ale nebylo to tak jednoduché, nemohl se toho zúčastnit každý. Volit mohl pouze ten, kdo platil ročně daň alespoň 5 zlatých. Jako dneska i tenkrát to bylo podle bohatství.
1852
Ve světelské kronice se můžeme dočíst, že v tomto roce Josef Zopf koupil mlýn pod Radkovcem v dnešním Františkodole. Není tam od koho, dost možná, že od Prossa. Z mlýna prý zřídil brusírnu skla, kterou později prodal Josefu Schreibrovi.
Do č.16 po řadě kovářů, kterých se tu během krátké doby vystřídalo několik, přicházejí Fialovi, aby se na víc než sto let stali zatím posledními obyvateli, viz 6439/52, tohoto domu.
1855
Statek č.5 koupil od svého otce Jakuba Nečila (viz 656/55) Josef Nečil.
1857
Od roku 1857 je v č.8 zapsaná rodina Jana Nečila až do roku 1866.
V tomto roce byly u Radkovce nalezeny zlomky keramiky. V článku Pavlíny Maškové. ze Zpravodaje muzea v Hradci Králové, 20, 1994, s. 115-126 · lit., angl. res., 7 tb. Benetice, Dobrá, Pavlíkov, Radkovec, Světelsko; (str.117) - Zaniklé středověké vesnice na Světelsku. [Nálezy keramiky.] se píše toto : RADKOVEC (v k.ú. Kochánov u Lipničky)
V Pamětní knize děkanství (Liber memorabilium) Světlé se Radkovec objevuje už roku 1591 (Ehrenberger) jako ves. Ještě starší datum 1391 uvádí Antonín Profous (1951, 520). Další zmínka je k roku 1651 (Roubík 1959, 122), později až k roku 1857.
Zlomky keramiky byly nalezeny na poli uprostřed západo – východně orientovaného svahu u polohy „Radkovec. Mohly sem ale být spláchnuty deštěm z výhodnějšího místa v okolí silného prameniště situovaného na výše položený spočinek, zastavěný dnes hospodářským dvorem „Radkovec“ (tab.V). Jižně od něho je ve svahu patrná rýha druhé vodoteče. Sběry v jejím okolí však byly negativní.
Soubor nálezů z Radkovce obsahuje hrubé, černé střepy z tuhové hmoty (str.118) s příměsí slídy. Některé výdutě mají z jedné strany žlutohnědý povrch. Stěny jsou silné 3 – 4 mm. Mezi nálezy tuhové keramiky je pouze jeden zlomek okraje s okružím (tab. VI–c : 2) a jeden zlomek poklice (tab. VI–c : 4). Ostatní nálezy jsou z nezdobených výdutí. Další skupinu nálezů z Radkovce tvoří šedá a šedomodrá keramika z jemnozrnné hmoty. Některé střepy mají stěny silné až 8 mm. Převislý šedý okraj (tab. VI–c : 1) a zlomek pokličky (tab. VI–c : 5) mají sílu stěny 3 mm.. Na výdutích není žádná výzdoba.
Podle způsobu výroby je tuhová keramika starší (13.–14. století) než šedá (vytáčená na nožním kruhu), kterou lze datovat až do druhé poloviny 14. století (Nekuda – Reichertová 1968).
Tab.V je na str.124 a VI. na str.125.
1858
V č.6 je zapsaná rodina pastýře Václava Jonáše a jeho manželky Josefy.
1859
V tomto roce se poprvé objevuje zápis nazývající pilu pod Radkovcem „Františkovo údolí –Františkodol“ (Německy Franzenthal). Podle Bártovy kroniky mu toto jméno dal Josef Schreiber. Rovněž tímto způsobem prý byl přejmenován Muchu (Másílku) mlýn na Mariadol.
1.března zemřel poslední mlynář Pross v č.12. Byl poslední toho jména a s jeho vdovou se oženil mlynář Antonín Sobotka.
1860
Podle nápisu (Ke cti a chvále Boží založil roku 1860 Josef Vaňkát) umístěném na křížku, který stojí v Kochánově na severní straně statku č.1, jej postavil v roce 1860 dost možná po smrti své matky Josef Vaňkát (*12.11.1819) z č.1. Dneska se tu říká „U Křížku“ a je to místo uprostřed vesnice. Tenkrát ale stál u cesty na okraji vsi a směrem k Radkovci byla jen pole.
Od roku 1860 je zaznamenán v č.9 pobyt rodiny leštíře skla Josefa Bártla a jeho ženy Anny (dcery Josefa Kolembáře z Kochánova č.7). A rodiny jejich syna Josefa, viz 1831.
Radkovecký dvůr je v matrice zapsaný pod č.14, viz 1788.
1866
Následkem prohrané bitvy s Pruskem u Hradce Králové přišly nepřátelští vojáci i na Světelsko. Naštěstí se omezili pouze na rekvizice a k rabování nedošlo, viz světelská kronika.
1867
Podle kupní smlouvy č.773/67 získal brusírnu ve Františkodole Václav Bárta.
V Bártově kronice je to zapsáno takto : Továrník Josef Schreiber majitel sklárny ve sv. Sidonii, Josefodolu u Světlé nad Sázavou, brusírny skla Karlov a později i Lednickém Rovném věnoval v roce 1857 františkodolskou brusírnu řediteli své sklárny v Sidonii a manželovi své sestřenice Josefy Hauke, Václavu Bártovi.
Toto tvrzení se neshoduje s dalšími zápisy. Na prvním místě je to výše uvedený zápis z pozemkové knihy. Dále podle matrik je v zápisech uváděná přítomnost Zopfových v č.11 v letech 1854 až 1863. A dále Bártova kronika Václav Bárta získával pro svou brusírnu surové sklo většinou ze skláren v Josefodole u Světlé nad Sázavou a malé tzv. Loukovské huti pod Melechovem, zvané též "Rohule". V roce 1874 prý měla jeho brusírna jeden vodní náhon a 60 brusičů.
1868
Jelikož tzv. Františkovo mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, r. 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy z roku 1838. Na mapě je poprvé zakreslen křížek na rozcestí cesty z Kochánova do Smrčenska a silnice z Radkovce do Meziklasí, dneska „u Panušků“.
V tomto roce Štěpánkovi, Václav a Anna, roz. Nečilová, kteří žili v č.4, koupili za 1750 zlatých č.8 a se svými čtyřmi dětmi se odstěhovali z č.4. Pravděpodobně od Nečilových z č.8. A zároveň také v č.4 končí jakákoliv stopa po Nečilech (Pravděpodobně se ti, co ještě byli naživu, přestěhovali se Štěpánkovými do č.8.). Č.4. mohla být původně podružská chalupa k Nečilovu statku č.5 ??? Potomky lze ještě vystopovat v č.9 a v Radkovci v letech 1870, 1971, 1878, 1880, 1884.
Po Nečilových tu nějaký čas bydlel s rodinou leštíř skla Matěj Novotný původem ze Světlé.
1869
V tomto roce žilo ve vsi 157 obyvatel živících se převážně zemědělstvím.
Č.2 kupují za 200 zlatých a v roce 1869, viz 2374/1869, jsou psáni jako majitelé Jan a Marie Bartlovi. Do Kochánova se přistěhovali z Horních Bohušic, kam se pravděpodobně Jan Bartl přiženil, protože narození první dcery Anny (*kolem 1865) je tam psané. S nimi se přistěhovala i dcera Marie Nevím z prvního manželství Marie Bartlové. V č.2 však už museli bydlet před rokem 1869, viz matriky a narození syna Josefa 1868.
1870
Podle Listu vlastnického č.4549/70 jsou novými majiteli mlýna č.12 v Mariadole Jan a Josefa Másílkovi.
1872
Je to poprvé, co je zapsána radkovecká hájenka pod č.13 a radkovecký dvůr má č.14, jak je tomu až do dneška. Viz 1860.
1874
Toto se praví v Kronice Světlé od Karla Seidlera : Roku 1874 bylo na poli pod Radkovcem nalezeno mnoho dobře zachovalých mincí, jejichž letopočet sahal až do roku 1455.
1876
Další záznam o Josefovi a Josefě Bartlových v chalupě č.9 není. Je však zápis 8708/77 v pozemkových knihách o Josefu a Josefě Bártlových, kteří v roce 1877 koupili č.17. V roce 1886 se pak odstěhovali do Radostovic.
1877
Z tohoto roku pochází první zápis o dnešním č.17. Je to nejníže položené stavení hned vedle rybníka a s největší pravděpodobností to byla obecní pazderna. Pole na druhé straně za rybníkem směrem k potoku se dodnes jmenuje Za Pazdernou. V pozemkové knize je zapsáno podle dokladu č.8708/77, že ji vlastní v roce 1977 obec. Jenže ještě v tom samém roce dům č.17 koupili od obce Josef a Josefa Bartlovi, č.8708/77. Jediní manželé Josef Bártl a Josefa žijící v té době v Kochánově bydleli v č.9.
Změna majitele nastala i v č.9, které kupují, viz 3188//77, Jan a Marie Nečilovi, kteří se přistěhovali z Radkovce č.12 již se dvěma dětmi. Jan Nečil pocházel z č.4.
Z domu č.16 se v tomto roce do č.4, které koupil od Matěje Novotného, (podle zápisu 6586/77), přestěhoval s rodinou kovář Antonín Fiala (*9.1.1836 v Radostíně č.1 okr. Habry). Fialům z č.4 se po vsi říkalo „Kovářovi“. Do roku 1882 jsou zde ještě psáni i Novotní a Navrátilovi, ale pak už je dům jen Fialu.
Od 29.8. podle kupní smlouvy, viz 8795/77, jsou majiteli č.10 další Josef a Marie Kolářovi.
Stává se vlastníkem vložek č.2 a č.10, dle kupní smlouvy z 20.3.1849 a odevzdací listiny z 16.5.1876. Ve vložce č.2 byla stp.2/2 pila, čp. 10 Kochánov, s pozemky. Ve vložce č.10 byla stp.1 stodola, stp. 2/1 mlýn čp. 10 Kochánov a pp. 230/2 zahrada.
Jenže Josef zemřel dva roky před tím a jeho syn Josef má za manželku Annu, viz 1883 !!!
1878
V tomto roce je zajímavý zápis v Pamětní knize děkanství ve Světlé. Napsal ho děkan Chaloupka, který sem v tomto roce nastoupil : Lid zdejší živí se ponejvíce vrtáním a hlazením granátů a leštěním skla, ovšem chatrných maje při tom výdělků. Část nalézá co nádeníci výživu u panského dvora aneb co dělníci při opravě zámku. Celkem panuje v městě velká nouze, an pozemků velmi málo a řemesla kleslá jsou. Co se týče povahy a mravů, nelze příznivá dáti svědectví. Lid s větší čásť jest surový, nevlídný, pití lihovin – k čemuž bohužel ! v přečetných nalévárnách dosti příležitosti – oddán a po cizím toužící. V navštěvování chrámu Páně nedbalý, ano mnohým svátek jako všední den vždyť při stavbě železné dráhy a při opravě zámku v dny nedělní nejhlučnější práce konány a až dotud na zámku dne nedělního k velkému zármutku duchovního pastýře a ku pohoršení zbožného lidu venkovského se pracuje.
1879
V tomto roce je při založení nové školy ve Světlé zapsáno ve Světelské kronice, že v Kochánově je 16 domů, v nich žije 164 obyvatel, z čehož je 21 dětí školou povinných.
Podle dokladů č.1053/79 a č.3243/79 má brusírna ve Františkodole nové majitele. Jsou jimi po smrti Václava Bárty 21.8.1878 Josef Bárta a Hynek Sirovátka. K tomu zase Bártova kronika tvrdí cosi jiné : Po Václavově smrti získal brusírnu skla jeho nejmladší syn Vojtěch Bárta. V té době je však nezletilý a tak se vedení firmy ujala Vojtěchova matka Josefa Henke a její otec, sklářský ředitel, viz 1867. Rodina se přestěhovala do areálu františkodolské továrny, ve kterém stojí vila, v níž předtím proběhla značná rekonstrukce.
Ze zápisu v matrice vyplývá, že nájemcem mlýna v Mariadole je mlynář Hloupý.
1883
V tomto roce je v č.15 zapsána přítomnost mlynářského tovaryše Františka Jochy. V roce 1886 už Jochovi bydleli v č.17.
1884
Podle zápisu 3825/84 jsou majiteli č.16 v roce 1884 Václav (*1854) a Marie Fialovi.
Podle pozemkové knihy byl 10.6.1884 dům čp.10 v Kochánově na stp. 2/1 přečíslován na dům čp.21 v Radostovicích. A Malý Mlýnek přestává být Kochánovem i podle čísla popisného.
1885
Podle 2494/85 je v roce 1885 psaná majitelkou č.15 Marie Vaňkátová.
Podle 5150/1885 je v roce 1885 dalším majitelem statku č.1 Josef Vaňkát mladší (*1856) a jeho žena Anna rozená Kocmanová z Příseky.
Podle listiny č.3702/1886 z 10.prosince 1885 si pozemek bývalé pazderny s č.17 (550 sáhů a 19781 m2) rozdělili mezi sebe tito sousedé. 431 sáhů 1350 m2 pod číslem 19/1 obec, 24 sáhů 863 m2 pod číslem 19/2 Václav Štěpánek z č.8 a 23 sáhů 82,7 m2 pod číslem 19/5 Josef Nečil z č.5. Dům č.17 pak na třech parcelách č.19/3 (10 sáhů 35,9 m2), č.19/4 (32 sáhů 115 m2) a č.25 (30 sáhů 107,9 m2).
V domě č.17 bydleli v té době Josef a Josefa Bártlovi, viz 1877.
1886
V domě č.17 bydlící Josef a Josefa Bártlovi jej vyměnili s Františkem a Kateřinou Jochovými a odstěhovali se do Radostovic č.p.3, viz 3702/86, viz 1885.
Ve Světelské kronice je za rokem 1886 v tabulce č.4 Lidnatost ke Světlé přiškolených obcí. Kochánov má 16 domů a 144 obyvatel. Z Kochánova chodí do školy ve Světlé 9 chlapců a 12 děvčat, školné 42 zlatých a 48 krejcarů. Někteří chodili do Dolního Města.
1888
V tomto roce se Vojtěch Bárta ujímá dědictví po otci podle dokladu č.7590/88. Viz 1878 a 1879. Vojtěch Bárta se narodil podle matričního zápisu 16.11.1860 v huti u sv. Zdenky č.174 – fara Brumov, o h Valašské Klobuky na Moravě. A co k tomu Bártova kronika : Po dosažení dospělosti převzal vedení brusírny skla a posléze začal s velice razantní přestavbou továrny. Nad brusírnu přistavěl další patro s dílenskou halou, sklárnu elektrifikoval, vybudoval skelnou huť a tím postupně z původní brusírny skla vznikla plnohodnotná sklárna. Vojtěchův bratr Josef získal od Josefa Schreibera sklárnu v Antonínově Dole u Jihlavy.
V nedaleké osadě Mariadol v roce 1896 zakoupil mlýn s pozemky, které dosahovaly až k řece Sázavě. Mlýn ale pronajal si ho mlynáři Müllerovi, který ho provozoval. V osadě Mariadol vybudoval vilku, kterou určil za služební byt pro ředitele své továrny. Vilku pak pojmenoval po jméně prvního ředitele františkodolské továrny na „Zemanku“. Pro dělníky františkodolské sklárny vystavěl nad továrnou bytovku. Místní občané nazvali po nějaké době dům „Parlament“. Příčinou byla prý určitá hašteřivost obyvatel domu.
Bratr Vojtěchovi manželky Berty, viz 1890, inženýr Robert Schmidt, významný královehradecký stavitel, vydražil v březnu 1908 v aukci pro svého švagra Vojtěcha Bártu objekt mlýna ve Smrčné u řeky Sázavy přebudovaný na brusírnu skla. Tuto brusírnu Vojtěch již v prosinci téhož roku prodal. Zakoupil pole o rozloze 2 hektarů vedoucí směrem k nedaleké vesnici Lipnička u Světlé nad Sázavou, les a rybník u osady "Malý mlýnek". Rybník se později nazýval "Bárťák.
1889
Václav Vaňkát je pak už v roce 1889 majitelem č.3, viz 7438/89.
Po smrti rodičů se stává majitelem č.7 v roce 1889 Josef Kroužek (*10.1.1833), podle dokladu 10362/89, viz 1834.
1890
Dalšími majiteli č.17 jsou Jan a Marie Maršounovi, viz 5723/90.
1891
V roce 1891 přicházejí do Kochánova z Rozinova a (podle zápisu v pozemkové knize 170/91) stávají se majiteli č.9 manželé Josef (*23.3. 1836 v Radostovicích) a Marie Štěpánkovi.
1892
V roce 1892 (podle 7559/92) jsou majiteli č.8 Václav Štěpánek (*2.5.1866) a Anna roz. Pavelková (23.8.1876) z Lipničky.
Po smrti Františka starohraběte ze Salm-Reifferscheidtů 26.prosince 1887 (Panství převzala jeho sestra Johana, vdova po Osvaldu Thunovi-Hohenstein.) dědí panství, jehož součástí je i dvůr Radkovec, hrabě Josef Osvald II. Thun-Hohenstein/Salm-Reifferscheidt, syn jeho sestry hraběnky Johanny Thun-Hohensteinové.
1893
Podle zápisu 384/93 má statek č.5 nové majitele, Františka Nečila (*29.11.1874) a jeho ženu a Marii rozenou Kotěrovou (*11.8.1881) z Pohledě č.7. Je to z pozemkové knihy, ale to by jí bylo 12 let ??? Spíš to vypadá, že majitelem byl jen František Nečil po smrti své matky. Podle jiného zápisu měli svatbu až 6.3.1897 a to jí bylo 16 let. Podle sčítacího operátu z r.1921 žije Marie Nečilová v Kochánově od 15.1.1898.
Podle sčítání lidu z roku 1921 má od 15.června 1893 pronajatý mlýn v Mariadole č.12 mlynář Josef Müller (*24.5.1853) z Bosyně č.13 u Mělníka.
Po Másílkových je mlynářem v Mariadole Jan Beránek (List vlastnický č.5847/93).
1896
Podle listu vlastnického č.1395/96) kupuje Vojtěch Bárta v Mariadole mlýn č.12 se stodolou naproti přes cestu a také pozemky sahající až k Sázavě. Mlýn prý pronajal mlynáři Müllerovi, viz 1893, stodolu přes cestu proti mlýnu přestavěl v roce 1904 na č.18 a v roce 1907 vybudoval vilu č.20 „Zemanku“, viz 1857. (Viz Almanach Světelska podle Bártovy kroniky, díl 2. (2009).)
V Pamětní knize děkanské ze Světlé se na straně 62 píše, že cesty a silnice do některých obcí jsou ve velmi špatném stavu, takže v zimě a na jaře se do nich ani dostat nelze. Proto se v roce 1896 Vojtěch Bárta z Františkodolu, obec Lipnička a velkostatek Světlá dohodli, že na svoje náklady postaví silnici až k radkoveckému dvoru.
1899
V roce 1899 došlo k několika změnám majitelů v domech č.2 a č.15. Nejdřív se podle 64/99 stal majitelem č.15 Antonín Chlád. Brusič skla Antonín Chlád měl za manželkou Marií roz. Vaňkátovou (18.12.1860-18.8.1897) z č.15, viz 1884, a s ní v č.15 tři děti. 17.března se však, viz 221/1899, z č.15 přestěhoval do č.2.
Majiteli uvolněného č.15 se, viz 129/99, stávají Josef Bártl z č.2 a jeho žena Kateřina. Podle všech dostupných údajů o Bártlových v Kochánově to s největší pravděpodobností je Josef (*1868), syn Jana Bártla tkalce z č.2 a jeho žena Kateřina Lepešková. Ve sčítacích operátech z r.1921 je ale zapsáno, že Bártlovi žijí v Kochánově od 1.3.1905 a navíc v č.10 a ne 15 !!!
Nakonec je 22.března 1899, podle 236/1899, v č.2 zapsaný jako majitel, Adolf Dudáček (Dundáček) (*1.7.1856 na Lipnici), vdovec po Anně dceři Jana Vaňkáta, viz 5.4.1886, z č.15, který se 14.9.1886 oženil s Antonií Žaloudkovou (*12.7.1855) z Velké okr. Ledeč.
1900
V roce 1900 podle svatební a kupní smlouvy č.1048/00 předávají Antonín a Františka Fialovi č.4, viz 1877, svému synu Josefovi (*1868) a jeho manželce Anně Mištové. V téže smlouvě je připsáno 15 zlatých tj. 30 korun ročně pro Barboru Novotnou-manželku Matěje Novotného, viz 1868 a 1877.
1901
V tomto roce je Josef Nečil (*13.3.1876), toho času v Radostovicích č.6, zapsán jako další majitel č.17, viz 948/01. Stejně jako v Radostovicích i Kochánově č.17 provozoval Josef Nečil hospodu. Josef Nečil se narodil v Kochánově č.5
1902
Na jaře se začala stavět dráha Světlá-Ledeč-Kácov.
V kronice Bohumila Vaňkáta a Václava Nečila je zapsáno, že byla obcí Lipnička založena tzv. „Kampelička“. Valná hromada se konala 23.května v Radostovicích za účasti 22 členů. Bylo na ní zvoleno představenstvo a dozorčí rada.
1903
Majitelem č.7 se po svém bratrovi Josefovi (10.1.1833-4.11.1906) stal Václav Kroužek (*12.9.1843), viz 1073/03.
24.září byl uveden do provozu poslední úsek Posázavské železnice z Kácova do Světlé nad Sázavou, viz 1902.
1904
Stodolu přes cestu proti mlýnu v Mariadole nechal přestavět Vojtěch Bárta na dům č.18, viz 1896.
1907
V tomto roce byla Vojtěchem Bártou vybudována vila č.20 v Mariadole jako byt pro ředitele sklárny (Dle ohlašovacího listu č.1/1908). Zapsána byla až 23.2.1909 ve vložce č.11), zapsáno až 23.2.1909 ve vložce č.11, kterou Vojtěch Bárta vlastnil od roku 1896 spolu s mlýnem č.12 a domem č.18, viz 1904. Podle Bártovy kroniky ji nazval podle prvního ředitele své brusírny „Zemanka“, viz 1867 a 1888.
1911
29.října tohoto roku byla v Kochánově vysvěcena kaplička. Takto je to popsáno v Pamětní knize děkanství Světlé : Dne 29.října 1911, v neděli 21. po sv. Duchu odpoledne vysvětil děkan Chaloupka za asistence Jana Roháčka kooperátora a Františka Šedy katechety novou slušnou kapli v Kochánově, již si tamní sousedé vystavěli. Počasí bylo překrásné teplé, proto sešlo se z okolních obcí dosti obyvatelstva. Ku konci měl vp. Roháček přiměřenou řeč, také 2. větší družičky, jichž byla celá řada, případná říkání.
Kaplička byla třetí církevní stavbou na území Kochánova, po křížku na rozcestí u dnešního Panuškova srubu a po křížku z roku 1860 na severní straně statku č.1. Je zasvěcená svaté Terezii, která má svátek 15.října. Asi proto se vždy třetí neděli po svátku sv.Václava drží posvícení.
Od 8.11.1911 vlastníkem č.10 Malého Mlýnku Josef a Anna (rozená Závodská) Kolářovi. Ve stejném čase byla z vl.č.2 do vl.č.10 převedena st.p č.2/2 pila a ostatní polnosti, viz 1878 a 1884. Nastupující mlynář byl ten otec ze mlýna, o kterém psali Z.M.Kuděj i J.Hašek. Bývaly to prý ve mlýnku podle vyprávění pamětníků veselé zábavy, kterých se zúčastňoval i malíř Panuška.
Za jeho života ovšem také došlo k rozvoji firmy. Podle internetových stránek fy Conkordie z Mrzkovic, kterou vedou jeho potomci, jeho rod před druhou světovou válkou opustil klasickou mlýnskou výrobu a na špičkové evropské úrovni provozoval ovesnou vločkárnu v nedalekých Mrzkovicích. V roce 1921 Josef Kolář vystavěl z Malého Mlýnku na zastávku v Mrzkovicích úzkokolejnou dráhu podél potoka. K tomu musel na vlastní náklady postavit most přes Sázavu, přibližně tam, co je dnes lávka. Most se v roce 1931 při přepravě kamene z lomu v Malém Mlýnku zřítil. V roce 1922 vybudoval na pravém břehu Sázavy u Mrzkovic v místě dnešní zastávky vločkárnu. Patřil společně s Karlem Brambergerem z Mrzkovic a firmou Kiton z Mrzkovic k těm, co se nejvíce zasloužili v roce 1929 o vybudování zastávky Kochánov na Posázavské dráze. A i k těm, co ji nejvíce potřebovali. Potom však přišli potíže v důsledku krize.
1912
Podle nápisu na štítu domu byl na jižní straně dvora statku č.1 v roce 1912 postaven nový vejminek. Vedle letopočtu je tam ještě č.p.10. To ale měl dlouho před tím Malý mlýnek. V zápise z osadního zastupitelstva z 22.6.1924 bylo toto : č.10 zůstává Josefu Kolářovi, č.21 obdržel nový domek Josefa Vaňkáta jak bylo naznačeno v r.1912. V současnosti má č.10 domek Zárubových, viz 2000, a č.21 zase dům Matouškových na Smrčensku.
1913
V tomto roce žije v Kochánově 150 česky mluvících obyvatel v 20 domech. Části katastrální obce jsou tu zapsány tyto : Kochánov, Františkodol (Franzenthal), Radkovec a Němcův mlýn. Celá obec Lipnička má 670 českých obyvatel v 97 domech. (Viz Seznam míst v království Českém z roku 1913 na str. 329.)
Od Pozemkové banky kupuje 11.července úpický podnikatel Richard Morawetz panství a s ním i radkovecký dvůr. Banka převzala panství od dosavadního majitele hraběte Osvalda Thuna, viz 1892, v roce 1913.
První světová válka 1914 až 1918