Jdi na obsah Jdi na menu
 


Doba socialistická

Budování socialismu do roku 1960

1948
V tomto roce byla znárodněna sklárna Jaroslava Císaře v Mariadole, viz 1937. Spolu s ní se ujímá národní správa domu č.20 v Mariadole, ačkoliv nebyl její součástí ani majetkem firem Čeňka nebo Jaroslava Císařových, viz 1938.
O prázdninách se z Antonínodolu u Jihlavy přistěhovala do Mariadolu do bytu nad brusírnu č.12 rodina malíře skla Josefa Poděbradského (*1903). Podle vyprávění dcery Marie v té době bydleli v Mariadole a Františkodole tito skláři. V domku č.29 nad Pártličkou mezi Radkovcem a Františkodolem žili manželé Kurcovi s dcerou Kristýnou, která pracovala s otcem ve Františkodole. V č.20 bydleli Prokopovi se třemi syny. Dospělý Arnošt maloval na sklo a porcelán v Mariadole, prostřední byl Herbert a nejmladší v Mariadole narozený Petr. V č.18 proti brusírně žila rodina Huga Beutelbergera s dcerami Helgou a Erikou. Jejich spolubydlící byla Emílie Vacková bezdětná vdova, jejíž muž se nevrátil z východní fronty. Domek č.28 obývali Teiflovi, jejich syn Hans pracoval v brusírně. Všichni muži a děti prý mluvil česky, pouze jejich ženám to činilo trochu potíže. Teiflovi a Kurcovi se odstěhovali do Německa, Prokopovi do Nového Boru, Beutelbergerovi v r.1952 do Vimperka a Emílie Vacková do Nového Boru. Mimo německých sklářů pracovalo ve Františkodole spousta dalších brusičů z okolních vesnic, z Mrzkovic, Leštinky, Koňkovic, Trpišovic, Světlé, Dolního Města a Lipničky.
Po velkém suchu v r.1947 si na jaře v Kochánově postavili vlastní vodovod. Každý musel odpracovat povinný počet hodin. Studna je na severovýchodní straně Horního rybníka na parcele č.60/1, z ní do něj voda vytéká. Nachází se na pozemku Vaňkátových z č.1.
1.srpna Josef Vaňkát z Radostovic rezignuje na funkci předsedy MNV a 24.října byl zvolen novým předsedou MNV Valenta Antonín ze Závidkovic č.28.
Do podnájmu domku č.2, protože jeho majitelka se odstěhovala do pohraničí, se přistěhovali Poukarovi. Viz 1940.
V roce 1948 se z Kochánova odstěhovali Beranovi. Přibližně od roku 1942 a 1943 bydleli v podnájmu u Vaňkátů v č.26. V roce 1944 se jim tu narodil syn Vláďa. Když už měli naložené věci na voze, splašili se koně a vyrazili po cestě kolem Fialů č.27 a Nečilů č.25 i s vozem směrem ke vsi. Kolem zahrady Vaňkátových č.1 doběhli až k Malimánkovu statku č.3 a tady ve snaze zatočit kolem domu č.2 převrhli celý náklad do takové louže či rybníčku, který tu prý kdysi býval.
5.prosince byl odsouhlasen požadavek na zveřejnění průchodu přes dvůr v Mariadole, viz 1941.
1949
Po Sýsových, viz 1947, se do Františkodolu č.11 přistěhovali z Lipničky Markovi. Jaroslav Marek byl vedoucím brusírny ve Františkodole až do jejího zrušení.
V červenci zaviněním blesku vznikl požár domu č.27 Antonína Vaňkáta a Františky Fialové, viz 1933. K hašení se už také používala voda z nového vodovodu, viz 1948.
1950
Majitelkou č.2 je psaná (viz 316/50) Zdenka Nečilová (*1935).
Zastávka Kochánov na železniční trati, viz 1929, byla přejmenována na Mrzkovice.
Protože předseda MNV Valenta rezignoval na funkci a s ním místopředseda Vaňkát ze Závidkovic, viz 1.8.1948, byl 21.května zvolen předsedou MNV Alois Popek z Kochánova č.15.
21.května byly zkonfiskované pozemky ve Františkodole přiděleny firmě Sklárny a brusírny Bohemia n.p. Josefodol, viz 1946. Spolu s tím i domy č.18 a č.20 z majetku rodiny Císařovi, viz 1937.
Na podzim se do domu zvaného „Zemanka“ č.20 v Mariadole, viz 1907 přistěhoval František Beránek (*3.12.1928) ze Březinky s manželkou Annou.
Do č.28 v Mariadole se přistěhoval Václav Tvrdík z  Tasic (*1923) s manželkou Jarmilou (*1928) z Dolního Města.
1951

V lednu se do Mariadolu č.12 nad brusírnu přistěhoval František Šulák (*1928) z Lipničky č.27 s manželkou.

Ve stejném roce se do Mariadolu do č.20 přistěhoval Jaroslav Ulrich (*1926) z Opatovic. Prý měl jednu místnost v přízemí a jednu v poschodí. Nejdřív tu bydlel sám a pak se za ním přistěhovala manželka Zdenka (*1926).
Od roku 1951 do jara 1954 měl statek č.1 v pronájmu Jaroslav Vaňkát (6.6.1927-28.8.1977), syn Josefa Vaňkáta z č.3 (*23.3.1892), který se i s rodinou vrátil z pohraničí ze vsi Pernolec. Majitel statku Jaroslav Vaňkát (29.1.1923-2.8.2000) žil v té době se svou matkou ve vejminku u č.1.
V padesátých letech se také do bytů v Malém Mlýnku začínají stěhovat noví obyvatelé. Jako první byla rodina Václava Štěpánka (*1912) z č.9.
Dalšími obyvateli Malého Mlýnku, podle svědectví jejich rodinných zápisů, byli v tomto roce Cudlínovi z Křešína.
Do investic na rok 1952 zařazeno 150 000 Kč na lávku přes řeku, viz 9.3.1941.
1952

Po odsouzení 19.října 1951 nastoupil 1.dubna do vězení Václav Nečil z č.5. A protože v květnu zemřela jeho manželka, syn byl na vojně a dcera se odstěhovala za manželem, zůstal statek opuštěný a přebrala ho národní správa.

V květnu se do hájovny v Radkovci č.19 přistěhoval s manželkou Helenou (*1925) nový lesní Jan Ihnatovič. Přistěhovali se od Tachova. Před ním tu byl Josef Flaxa (prokazatelně už v roce 1920 a podle vyprávění Ladislava Ritschela z č.13 i během války a na jejím konci), který se odstěhoval do Lipničky č.33, na Podstráň.
Dle soupisu studní v Kochánově je 8 soukromých a 2 obecní.
Rolnické družstvo bylo v tomto roce zrušeno. Po znárodnění Rolnického hospodářského (výkupního) družstva, viz 1938 a 1939, prý vzniklo Výkupní družstvo (Podle jiného zdroje Krajský výkupní podnik Jihlava.) a p.Tůma přestal být ředitelem. Správcem hospodářské části po něm tu byl jakýsi Pospíšil. Vedoucím pily, viz 1942, byl dále p. Janeček.
V říjnu byl, (Podle knihy Osudy politických vězňů Havlíčkobrodska 1948-1989) ve Světlé, když jel prodávat brambory, zatčen a uvězněn Bohuslav Doležal (*1904) z Radkovce č.14, viz 1931. Odsouzen byl za ohrožení jednotného zemědělského plánu 27.listopadu na čtyři roky, ke ztrátě jmění, ztrátě občanských práv na pět let a k zákazu pobytu v Radkovci navždy.
Do Radkovce se už nikdy nevrátil. Vystěhovat se musela celá rodina. Rehabilitovali ho v r.1990. Zemřel v roce 1995. Potomci se vrátily do Radkovce na dny volna po roce 1990, když jim byl majetek vrácen v restitucích.
V tomto čase už byl v Kochánově poslouchán na návsi místní rozhlas.
Po zabrání pozemků Císařových, Doležalových a Nečilových z Kochánova č.5 bylo, velkou měrou vlivem působení politických orgánů, založeno JZD Lipnička. 16.října se na schůzi MNV konala volba jeho předsednictva. Předsedou byl zvolen Antonín Dvořák z Lipničky č.14. Podle zápisu z 21.9.1955 však byl prvním předsedou Stanislav Nečil (Stárek)(*1900) z č.2. JZD mělo kanceláře v bývalém domě Doležalových č.14. Rozpadlo se v březnu 1954.
Během trvání JZD byl v Radkovci k budovám stávajícího kravína směrem k Ritschelovým č.13 postaven tzv. nový kravín. Ze špejcharu byly později dva byty, které postavil státní statek. V jednom bydlel správce Karas a druhý byl zpočátku skladiště, pak kanceláře a až v 2.pol. 60.let se tu bydlelo.
Také vznikl záměr vybudovat z domku č.2 obecní prádelnu. Při té příležitosti byla kolem návsi vybudována kanalizace svedená do rybníka, viz 1940, a s největší pravděpodobností byl současně s tím do ní sveden i potůček na návsi vytékající ze studně mezi č.9 a č.16. Z prádelny sešlo, stejně tak během roku zaniklo i JZD.
V listopadu se z č.20 do bytu nad brusírnou č.12 přestěhovali Hoskovcovi, viz 1949. Po nich se přistěhovali z Mrzkovic do č.20 v Mariadole Matějkovi s dcerami Evou (*1947) a Libou (*1952). Bydleli tu společně s Beránkovými a Ulrichovými, viz 1950 a 1951.
V těchto letech 1952-3 bylo postaveno nové elektrické vedení, viz 1919. Vedlo ze Skalky u Radkovce mezi poli na severní straně vsi přes les Stráň (Tady byl prokácen průsek.) do Malého Mlýnku, kde byl transformátor. Ze Mlýnku pak šlo vedení Klebetou zpátky do Kochánova. Dneska už stojí transformátor za novým č.16, odkud je rozvedena elektrika po vsi a odtud jde teprve do Malého Mlýnka. Vedení z 50.let bylo zrušeno a sloupy odstraněny.
1953
V tomto roce byla postavena nová lávka přes řeku z Mariadolu k vločkárně, viz 1931 a 1951. Lávka byla zavěšena na čtyřech železných sloupech, mezi kterými byla natažena ocelová lana. Jedním, kdo o to velmi usiloval a velkou měrou se o její vybudování zasloužil, byl Bohumil Vaňkát z č.26, který v té době pracoval v Mrzkovicích u Brambergrů. A prvním, kdo po ní měl podle pamětníků přecházet byl prý jedno pondělí Václav Nečil z č.5, který tudy šel na vlak při odjezdu na nucené práce na Vírské přehradě. Konečně také mohl být zrušen přívoz, který zde byl od zřícení mostu v roce 1931.
V tomto roce prodala Zdenka Nečilová (*1935) chalupu č.2 Bohuslavovi Nečilovi (*1929), viz 88/53.
30.prosince je v zápise MNV, že obecní lesy budou předány Státním lesům 17.12.1953.
1954
Po roce 1954 se přestalo brousit sklo v Mariadole a zaměstnanci přešli do Františkodolu, viz 1950.
16.března zaniklo v Kochánově JZD založené na podzim 1952. JZD sice založili, ale stejně nikdo nechtěl dělat na jiných polích než na svých. Nevstoupili do něj podle pamětníků prý jen Fialovi z č.16. Viz ale zápis MNV ze 16.10.1952.
Od 1.dubna musel Václav Nečil (*15.8.1900) z č.5, už zase nuceně hospodařit na svém statku, viz 1952. Po rozpadu JZD bylo rozhodnuto, že se musí vrátit na své hospodařením JZD zpustošené hospodářství. Spolu s ním zde musel jít hospodařit i jeho syn Václav (*28.9.1928) se svojí ženou Marií.
Z důvodu tehdejších politických rozhodnutí se musel na jaře roku 1954 od 1.dubna ujmout hospodaření i v č.1 jeho majitel Jaroslav Vaňkát. Viz 1951. Statek byl v roce 1956 převeden do státního statku, který využíval půdu nad chlévy a samotné chlévy jako kravín pro krávy s TBC, později už jen jako konírnu.
Josef Vaňkát (*23.3.1892), s rodinou, která tu v nájmu hospodařila, se odstěhoval do Malého Mlýnku (Radostovice č.33), viz 1950.
V květnu se konaly volby MNV. V zápisech MNV Lipnička ze 13. až 23.května je uvedeno celkové složení nově zvoleného MNV a jeho komisí. Ve výboru byli tito občané :
pro volební obvod č.1 -  Vaňkát Bohumil
pro volební obvod č.2 – Popek Alois
pro volební obvod č.3 – Malina Antonín
pro volební obvod č.4 – Chlád Josef
pro volební obvod č.5 – Poděbradský Antonín
pro volební obvod č.6 – Novák Jan
pro volební obvod č.7 – Krajhanzl Jan
pro volební obvod č.8 – Vaňkát Karel
pro volební obvod č.9 – Vaňkát František č.22
Předsedou se stal Popek Alois Kochánov č.15; náměstkem Malina Antonín z Lipničky č.3; tajemníkem Novák Jan z Březinky.
18.srpna schválil MNV převod nemovitosti v Kochánově č.27, viz 1933. Františka Fialová předala svoji polovinu synovi Františkovi (*1914) a její druh Antonín Vaňkát druhou polovinu Františkově dceři Janě. Rada MNV souhlasí.
18.prosince byl vyhotoven soupis lávek. V Kochánově toho času byly 2 pro pěší a 4 pro povozy. Lávky :
    1) přes Sázavu – tzv. lanový most, viz 1931, 1953 a 2006.
    2) přes Pstružný potok pod uličkou z Lipničky – dřevěná – dnes už tu není
    3) přes Meziklasský potok u Remuty - kamenná
    4) přes Pstružný potok v Mariadole – dřevěná – dnes kamenný kůstek.
    5) přes Pstružný potok Na Peklích – dřevěná - dnes z betonových panelů na železných traverzách.
    6) přes Pstružný potok pod M.Mlýnkem – dřevěná –stržená kolem roku 1980
Chybí dřevěná lávka u kovárny v Malém Mlýnku, dnes  z betonových panelů, a lávka přes stavidlo Bártova rybníka, stržená při povodni v roce 2006.
1955
Do baráčku č.29 pod Radkovcem nad kopcem Pártličkou se přistěhovali Ladislav a Jitka Baštovi.
14.ledna přechází Rolnické družstvo v Malém Mlýnku, viz 1938, 1952, na stát – krajský výkupní podnik Jihlava.
20.dubna dává MNV svolení ke zřízení skladu Krajského svazu družstev z Jihlavy v bývalé melasárně v M.Mlýnku. 21.dubna je sklad zřízen.
14.září 1955 byl za ohrožení jednotného hospodářského plánu odsouzen na 1 rok, 1000 Kč pokuty, propadnutí majetku a zákazu pobytu v obci Lipnička na 5 let Josef Malimánek (*1922). Vrátil se v listopadu 1956. Viz kniha Osudy politických vězňů Havlíčkobrodska 1948-1989. Statek byl převeden do Státního statku H.Brod, který používal chlév jako konírny a půdu nad ním.
Od poloviny roku do jeho konce probíhala jednání a snaha o opravu dřevěného mostku přes potok v Mariadole. Dnes je tu můstek kamenný.
Na podzim se přistěhovali do č.2 v Kochánově Bohuslav a Růžena Nečilovi. Proto tu také skončil nájemní pobyt Poukarových, viz 1948 a 1953.
10.prosince dává Jaroslav Vaňkát z Kochánova č.1 tuto usedlost ve prospěch státu.
Do Malého Mlýnku se přistěhovali v tomto roce a společně s Cudlínovými tu bydleli Jakubiakovi pocházející z Borovska.
V Malém Mlýnku domě č.33 (bývalé kantýně), viz 1942, v 50. letech nějaký čas bydleli Zmrhalovi.
1956

15.října byl v Kochánově zřízen státní statek H.Brod, k němu připadly i statky č.1, č.3, č.5 a č.14 Radkovec. Ve statku pracovali z Kochánova Vaňkátovi z č.1, Vaňkátovi z č.3, později i Malimánkovi, Nečilovi z č.5, Antonín Vaňkát a Božena Fialová z č.27. Po měsíci bylo ředitelství převedeno do Dolních Kralovic.

V Radkovci byl státním statkem, který celý dvůr převzal, zbourán domek č.14, viz 1952. Bývalý špýchar stojící na západní straně dvora u cesty do Kochánova pak státní statek přestavěl na dva byty. V jednom bydlel vedoucí Karas a druhý sloužil nějaký čas jako skladiště a kancelář. Pak se tu v obou bytech střídali různí nájemníci až do roku 1977.
1957

U Křížku vedle stodoly ze 40.let vystavěl nový dům č.30 František Štěpánek (*1906) z č.9 s manželkou Boženou.

Do poloviny dvojdomu s č.35, který byl postaven sklárnami v druhé polovině 50.let, se přistěhovali z Koňkovic Josef (*18.2.1926) a Marie (*8.2.1926) Ramešovi.
1958

1.srpna zemřel malíř Jaroslav Panuška, viz 1926, byl pohřben ve Světlé n.S. Do rakve prý mu dali větévku z dubu, který roste pod jeho srubem a který často maloval.

V tomto roce byl založen ve Františkodole tenisový oddíl TJ Jiskra Františkodol. Aby k tomu mohlo dojít, bylo potřeba, aby nastalo několik příznivých okolností. A ty ke konci 50.let šťastnou shodou sešly. První bylo to, že v roce 1956 odešel do důchodu někdejší majitel a ředitel františkodolské sklárny a také sportovec a olympionik Zdeněk Hynek Bárta, viz 1917, 1919, 1928. V Mariadole nad brusírnou si pronajal jednu místnost, kam jezdíval hlavně v létě, a brzy přišel s nápadem založit ve Františkodole tenisový oddíl. Další bylo to, že se do Františkodolu a Mariadolu po válce přistěhovalo několik rodin českých sklářů a brzy tu bylo spousta dětí, takže tu v této době žily více než dvě pětiny všech Kochánováků. Posledním důvodem, který rovněž hodně pomohl, bylo neutuchající nadšení několika dalších jedinců kolem Zdeňka Bárty z Františkodolu a Mariadolu (Vedoucího sklárny J. Marka, jeho bratra V. Marka, F. Šuláka, účetního F.Bělohlávka a mnoha dalších, hlavně rodičů budoucích tenistů a v neposlední řadě i samotných budoucích tenistů.). Díky jejich úsilí a mnoha brigádnickým hodinám ve volném čase se podařilo do roku 1962 vybudovat dva antukové dvorce s kabinami, cvičnou zdí a přírodní tělocvičnou. K nim o něco později přibyl třetí dvorec. Dvorce jsou  na bývalém poli a pak zahradě svažující se západně od sklárny k Pstružnému potoku.
Zdeněk Bárta zaměřil svou činnost hlavně na děti z Františkodolu a Mariadolu, k nim časem přibyly další z okolních vesnic. Z nich vytvořil úspěšná tenisová družstva, mezi nimiž vyrostli i celostátní přeborníci. Zdeněk Bárta patřil k vůdčím postavám oddílu 20 let. Zemřel 1.4.1987.
V 60.letech se však ve Františkodole nehrál jen tenis. V zimě, když mrzlo, postříkaly se kurty a na ně nastoupilo v plné zbroji a v modrých dresech s písmenem „F“ na hrudi hokejové mužstvo TJ Jiskra Františkodol. Po nějakém čase se na kurtech dokonce stavěly dřevěné mantinely.
V roce 1970 po zrušení sklárny se TJ Jiskra Františkodol stala součástí TJ Sklo Bohemia Světlá n.S. V roce 1974 byly vybudovány ve Světlé čtyři nové dvorce i se zázemím a většina tenisového dění se postupně přesunula tam. Dvorce ve Františkodole byly stále méně využívány pro závodní činnost a hrálo se tu hlavně rekreačně. Po roce 1990 byly společně s objekty bývalé sklárny zprivatizovány a přestaly být majetkem TJ.
1959

9.června zemřel v Kochánově malíř Vladislav Panuška (*22.5.1902), viz 1926. Syn akdemického malíře Jaroslava Panušky st.

V tomto roce si Nečilovi z č.5 koupili televizor Mánes. Byla to první televize v Kochánově.
Na podzim bylo založeno druhé kochánovské JZD. Z Kochánova do něj vstoupili Fialovi z č.4 a č.16, Štěpánkovi z č.7, č.8 a č.9, Ritschelovi z Radkovce č.13, Popkovi č.15, Nečilovi z č.17 a č.25. Předsedou byl Alois Popek z č.15, agronomem Stanislav Nečil (Stárek) z č.25 a živočichářem (zootechnikem) Hrbek z Lipničky. V létě o žních pomáhali v JZD i skláři z Mariadolu a Františkodolu. Kromě polí svých členů a některých znárodněných používalo JZD pro svou činnost budovy v Malém mlýnku, Františkodole a statek č.5. V Malém Mlýnku to byly chlévy po rolnickém družstvu, velká stodola u Kalence, bývalá bednárna pod bývalou „Panskou strání“ u potoka a ve Františkodole stodola. Ve statku č.5, viz 1956, přestavělo JZD chlév a stodolu na vepřín. Z řezárny byla přípravna a sklep na brambory.
Založením druhého JZD tak zanikla natrvalo v Kochánově soukromá zemědělská výroba. Čtyři největší sedláci byli „rozkulačeni“ a jejich statky převedeny do státního statku. Zbylí drobní zemědělci pak se stali členy JZD.
Z tohoto roku je zápis o postavení dvojdomku s č.31 a s č.35, v kterém později bydleli Ulrichovi a Ramešovi. Protože se ale Ramešovi přistěhovali v r.1957, je možné, že byl postaven dřív a teprve nyní zapsán do knihy. Stejně tak Ulrichovi.

Doba socialistická

1960

Tento rok začal jezdit do Kochánova autobus. Byla zřízena linka z Ovesné Lhoty přes Světlou do Meziklasí a Koňkovic. Další zastávky byly v Lipničce, Františkodole a u Radkovce, kam se muselo z Kochánova dojít pěšky. Později u Kříže u Panuškova srubu a na Smrčensku.

Byl zavedena hlavně kvůli „šlejfířům“ z Františkodolu, kteří sem jezdili převážně z Lipničky, Meziklasí a Koňkovic. Linka byla z Ovesné Lhoty přes Světlou ráno v šest až do Koňkovic, před osmou do Meziklasí a pak odpoledne v půl třetí, v sobotu ve dvanáct. Museli jsme proto ze školy stejně chodit pěšky, jinak bychom museli čekat ve Světlé dlouhé hodiny. Postupem času spojů přibývalo a v 70. Letech jezdil ráno v pět do skláren ve Světlé, v šest, v osm, v poledne. Odpoledne pak ze Světlé v půl druhé od skláren, v půl třetí a před čtvrtou. A poslední večer po deváté s odpolední směnou. Celkem osm spojů. Po revoluci v roce 1989 pak zas ubývaly. Nyní jezdí ráno v pět z Ledče do Světlé a v půl třetí zpátky ze Světlé do Ledče. Ve školní dny jede ještě jednou před osmou ze Světlé do Meziklasí a zpátky.
Ze začátku jezdil malý autobus Praga RND (říkali jsme mu krabička). Takový, co měl motor vpředu jako nákladní auto (tzv. čumák). Někdy jel pouze náklaďák s autobusovým přívěsem stejného typu jako autobus značky Škoda 706 RTO. Pak začal jezdit nový Ikarus s řidičem Budinským ze Světlé.
Ze začátku se řidiči střídali různě, jak kdo měl čas. Nakonec k nám začal pravidelně jezdit Budinský ze Světlé. Když skončil a spojů přibývalo, jezdili další řidiči Novák z Ovesné Lhoty a Jelínek ze Světlé, po nich Peca až do revoluce v roce 1989.
Zastávka byla ve vratech Radkoveckého dvora a ve Františkodole vedle náhonu přímo proti vratům brusírny. Později byly z důvodu bezpečnosti obě přesunuty. Ta radkovecká nad křižovatku o 20 metrů proti kopci a ve Františkodole dolů za potok pod tzv.“Parlament“, viz 1888 a 1921.
Podle vyprávění, možná kvůli nově zavedené autobusové lince, ale možná ne jen proto, byla v tomto roce vytýčena od Radkovce silnice. Ta měla vést ke Kochánovu na Skalku a odtud rovně za Merfány a dál po staré cestě kolem Vopletek až za Vrška a pak rovně k silnici z Dolního Města do Meziklasí, na kterou se měla napojit nad dnešním zemědělským podnikem Fadom. Už byla vykolíkovaná (Kolíky pomáhal zatloukat Josef Fiala z č.16.), ale k její stavbě nikdy nedošlo. Pouze v 80.letech Státní statek Dolní Město (dnešní Fadom) udělal od Merfánů novou cestu ze vsi do Dolního Města zhruba kudy měla vést plánovaná silnice.
Podobně jako v roce 1933 vznikly kolem tohoto roku 1960 ve vsi čtyři nové domy. Dva u starých domů (č.4 a č.8) a dva na poli nad vsí (č.16 a č.34). Jako první se stěhovali ke Křížku vedle jejich stodoly, viz 1940, Fialovi z návsi č.16 a přinesli si staré č.p. na nový dům.
Také Fialovi z č.4 si na zahradě za starým domem postavili nový a v tomto roce se do něj nastěhovali.
Na východní straně za starým stavením č.8 si nový dům postavili Štěpánkovi.
Poslední v roce 1962 se stěhovali Popkovi z č.15 do domu č.34 postaveného na nejsevernějším konci vsi na bývalém poli Doležalových z Radkovce.
1961

Dům č.30 Františka Štěpánka, viz 1957, po jeho smrti v roce 1960, prodala vdova jeho bratru Václavovi a z Kochánova se odstěhovala.

Domek č.2 je přepsán, podle 423/61, na matku Bohuslava Nečila Julii Nečilovou, viz 1953.
1962

V tomto roce se majitelem budov bývalého mlýna a pily v Malém Mlýnku stává Textil Pardubice.

V únoru se celá rodina Bohuslava Nečila, viz 1953 a 1955 přestěhovala do Ledče n.S. a místo nich se sem stěhují jeho rodiče, kteří přenechali dům č.25 (viz 1933) svému synovi Josefovi (*1924). V č.2 pak žili až do své smrti.
To, že začal v roce 1960 ze Světlé jezdit autobus, velkou měrou přispělo k tomu, že na konci jara a začátku léta tohoto roku byla vyasfaltována silnice ze Světlé přes Lipničku, Františkodol a Radkovec do Meziklasí. Do té doby to byla trochu zpevněná hliněná cesta. Viz 1896.
1965

4.prosince se do Kochánova z Malého mlýnku přistěhovali Cudlínovi, viz 1951. Přistěhovali se do domu č.30 po Františku Štěpánkovi, viz 1957 a 1961. Prodal jim ho jeho bratr Václav Štěpánek (*1912).

Zchátralý dům č.18 v Mariadole opravili k obývání a pak se do něj přistěhovali Josef a Jitka Lebduškovi.
Někdy v této době přibližně po deseti letech se zpátky do Bohušic odstěhovali z č.29 Baštovi, viz 1955. Po Baštových zde bydleli Alena a Václav Vaškovi. Václav Vašek byl nevlastní syn Václava Štěpánka (*1912) z Kochánova č.9, viz 1951. Jeho žena byla v prvním manželství Zmrhalová, viz 1955.
1966

Do jednoho bytu v Radkovci č.14 po Karasových se přistěhoval hajný Jiří Spěvák z Ronova nad Doubravou. Bydlel tu do roku 1968, kdy se odstěhoval.

Ve stejné době v druhém bytě bydlela Marie Pejcharová (Kocmanová). Zaměstnankyně statku, která tu byla jako hlídač.
1967

V červenci se z Mariadolu č.12 odstěhovali do Lipničky Šulákovi, viz 1951.

V této době byly (do vybudování nového učiliště ve Světlé a Josefodole v roce 1970) zřízeny z bývalé brusírny skla v Mariadole dvě dílny sklářského učiliště a provozována praxe sklářských učňů, viz 1954 a 1962.
Hoskovcovi se přestěhovali z podnájmu v č.12 do nově vybudovaného domu č.32. Ten si postavili z bývalého skladiště postaveného u severní strany brusírny, viz 1944. Pan Hoskovec v té době dělal mistra učňům v Mariadole.
Na podzim se z Mariadolu č.12 odstěhovali do Jihlavy Jana a Petr Jansíkovi.
Z Malého Mlýnku do Závidkovic se odstěhovali Jakubiakovi, viz 1955. Ve stejném roce se sem přistěhovali Kokšovi. Miloslav Kokeš (*1946) s manželkou a dcerou Zdenkou.
1969

Do druhého bytu v Radkovci č.14 vedle Svačinových se na jeden rok se ženou přistěhoval Buček, který v Radkovci krmil býky.

Jako poslední se na konci 60.let přistěhovali do Malého Mlýnku Spěvákovi, viz 1966. Přišli z Ronova nad Doubravou.
1970

S výstavbou nové sklárny ve Světlé n.S. byla zrušena františkodolská brusírna a výroba přestěhována do Světlé. Zároveň s tím se TJ Jiskra Františkodol se stává součástí TJ Sklo Bohemia Světlá n.S, viz 1958.

Přibližně ve stejné době byla v Mariadole zrušena dočasná brusírna pro učně, viz 1967. Pak následovala přestavba na rekreační objekt podnikem PaL Praha a jako takový je užíván až do současnosti.
Kokšovi se z Malého Mlýnku v létě odstěhovali do Světlé, viz 1967.
Někdy v této době se do Mariadolu č.12 přistěhoval Stanislav Dlouhý s rodinou. S nimi tu ještě bydleli Holubovi a také František Lebduška (bratr Josefa, viz 1965) s rodinou.
V červenci se do Radkovce do bytu po Bučkových přistěhovali Pospíchalovi, viz 1969.

Doba socialistická a ještě normalizační

1971
6.května prodal Václav Nečil (*1900) celou usedlost č.5 se všemi pozemky, zařízením a veškerými pohledávkami, které k tomu patřily, a právem na bydlení až do své smrti (podle notářského zápisu č.229/71 v H. Brodě) svému synovi Václavovi (*1928) a jeho manželce Marii.
Lesního Ihnatoviče (viz 1952), který byl přeložen na Lipnici, nahradil v Radkovci č.19 nový hajný Šereda Pavel (*1935). S celou pětičlennou rodinou se přistěhoval z Košetic. 
1972
Vdova Františka Vaňkátová z Malého Mlýnku a její svobodný syn Jaroslav se kolem roku 1972 odstěhovali zpět do pohraničí, odkud se už nevrátili. Viz 1954. 
Do prázdného bytu po Svačinových, viz 1968, se 30.dubna do Radkovce č.14 přistěhovali Kratochvílovi.
Rodina Dlouhých se přestěhovala z Mariadolu č.12, viz 1970, do nového domu v Lipničce postaveném na poli za Lipničkou po pravé straně silnice do Světlé před Šulákovými.
1973
V tomto roce byla zastavena výroba ve Františkodolské brusírně, viz 1946, 1950 a 1970. Doposud zde pracující umělecká dílna pana Josefa Švarce, vyrábějící broušený a rytý olovnatý křišťál je přemístěna do Josefodolu a ostatní výroba pak do nově postaveného závodu Bohemia - Poděbrady ve Světlé nad Sázavou. Objekt bývalých skláren včetně bývalé Bártovy vily zůstává jejich majetkem.
Od roku 1852 po 121 letech od prvního záznamu o zdejším sklářství je to konec dalšího odvětví na území Kochánova. Znovu se zde začíná podnikat ve sklářství až po roce 1990.
Jako poslední z rodiny Poděbradských se z Mariadolu č.12 odstěhovala do Světlé Stanislava Poděbradská, vdova po malíři Josefovi, viz 1948.
Ve stejném roce koupili pro rekreační účely od Vaškových domek č.29 Jana a Petr Jansíkovi, viz 1967. Původně dřevěnými prkny pobitý domek přestavěli a rozšířili. Postupně k němu přikoupili i některé okolní pozemky, okolí domu upravili, takže vznikla zahrada plná stromů. Později se tu usadili na trvalo.
Majiteli bývalého č.16, viz 1960, na návsi se stali Bohuslav Nečil (*27.6.1949) z č.25 a jeho manželka Anna. Domu bylo přiděleno č.6 po bývalé pastoušce, viz 1942.
1975
Do Světlé se odstěhovali Spěvákovi, viz 1969 a Malý Mlýnek kdysi č.10 zůstal po nepřetržitém obývání od konce 18. století bez trvalých obyvatel. Č.10 měl Malý Mlýnek stále do roku 1884. A dále ho lze v souvislosti s Malým Mlýnkem v některých dokumentech nalézt i potom, viz 1912. Některé domy (tam co bývaly kanceláře) si tu časem zakoupili chalupáři, viz 1952, bývalé byty zůstaly opuštěny a hospodářské budovy používal od roku 1962 jako sklady podnik Textil Pardubice.
1976
Starou bednárnu se stodolou v Malém Mlýnku, která jim stále patřila, viz 1933 a 1938, na levém břehu potoka vedle louky Chmelné u cesty do Radkovce v tomto roce zbourali Kolářovi. Takto o tom píše Jan Kolář v roce 2012 : Jedná se o bývalou bednárnu, poměrně velkou, částečně hrázděnou, částečně dřevěnou stavbu, celou na zděných základech  se zavedeným el. proudem, jednu z nemovitostí, která nebyla zahrnuta v dražbě MM a zůstala (podobně jako těleso úzkorozchodné vlečky) i za socialismu v majetku táty. K bednárně vedl přes potok dřevěný mostek, který ještě za socialismu využíval Státní statek Chotěboř jako přístupovou cestu k louce na levém břehu potoka pod Klebetou.  Na začátku osmdesátých let Povodí Vltavy mostek strhlo bez náhrady (louka  zůstala bez přístupu), hroutící se navigaci potoka mechanizací rozhrabalo a podle tohoto zásahu Povodí celý pozemek dnes vypadá.
O prázdninách byla vyasfaltovaná stará cesta č.34737 z Radkovce do Kochánova, viz 1930. Zároveň byla i rozšířena materiálem ze zatáčky nad Františkodolem před Lipničkou u „Parlamentu“, kde také rozšiřovali silnici. Při té příležitosti nechala obec potáhnout asfaltem i některé cesty ve vsi.
1977
26.února zemřel malíř František A. Jelínek (*1890). Za svůj pobyt ve vile nad Sázavou, viz 1924, 1928, tu namaloval spoustu obrazů krajiny, domů, lidí ze Světelska a okolí. Samozřejmě i z Kochánova. Rozloučení se zesnulým bylo ve Světlé, pochován byl v rodinné hrobce v Praze.
Po odstěhování posledních nájemníků Kratochvílových, viz 1972 a Pospíchalových z Radkovce č.14 zůstává Radkovecký dvůr až do restitucí po roce 1990 prázdný. Obydlené jsou už jen č.13 a hájovna č.19.
1978
Domek č.22, viz 1922, který obývali zahradníci a domovníci u vily malíře Jelínka, prodala p. Vlčková Koníčkům. P. Vlčková jej zdědila stejně jako vilu č.24 po smrti Františka Jelínka v roce 1977. Podle vyprávění žili v domku č.22 tyto rodiny. V 50. a 60.letech Bušovi. Pan Buša byl krom toho myslivec a chodíval k Vaňkátům do č.26 a také dělal účetního v JZD. Před Bušovými tu žili Pavlovi, viz zápis o žňové hlídce z roku 1954. Po válce a možná i během ní zde žila rodina Janovcova. Měli dceru Vlastu provdanou Zelenou do Mrzkovic a syna Josefa, který byl brusič skla ve Františkodole a nějaký čas tu žil v „Parlamentě“.  
Jaroslav Adam koupil od Matouškových dům č.21. Manželé Matouškovi se přestěhovali do domova důchodců ve Smrčné, kde prý po pěti až šesti letech zemřeli. Jejich dcera už žila v pohraničí, viz 1936.
Kolem roku 1980 bylo zbouráno staré stavení č.8 a Říhovi tu postavili dům nový. Ten dostal později č.ev.6. Kamením, cihlami a maltou z bouračky zavozili starou polní cestu od Merfánů ke Kříži u Panušků. Potom udělali taras až ke zdi č.6, bývalému domu č.16, kde nyní bydleli Bohuslav a Anna Nečilovi, viz 1973 a 1977.
1979
Popkovi prodali starý dům č.15 Vondruškovi z Prahy, který jej nechal zbourat a na jeho místě postavit v tomto roce, novou zpola roubenou chalupu. Roubenka, jak se nyní říká je nasměrovaná přibližně západovýchodním směrem. Později k ní přibyla u cesty malá kůlnička.
1980
Kolem roku 1980 strhlo povodí Vltavy dřevěný můstek přes Pstružný potok pod Malým Mlýnkem, který do té doby umožňoval přístup k louce zvaná Chmelná pod Klebetou na levém břehu. Po zneprůjezdnění cesty přes les Stráň do Radkovce přestala být louka Chmelná dosažitelná jakoukoliv technikou a také Malý Mlýnek se stal kromě cestiček pro pěší dosažitelný z kochánovské strany pouze po poli přes Pekla a nebo přes Lipničku.
Po smrti Jarmily Panuškové, dcery malíře Jaroslava Panušky staršího, zdědily srub č.23 se zahradou, viz 1958, dcery jeho syna Jaroslava : Alena, Marie a Radana.
1981
Tento rok došlo na opravu kapličky na návsi. Stejně jako si ji sami postavili v roce 1911, tak si i na její opravu vybrali obyvatelé Kochánova sami. Oprava to byla generální. Břidlicová střecha byla nahrazena plechovou, shnilé krovy na zvoničce, viz 1918, byly vyměněny za nové a celá kaplička byla nově omítnuta. K tomu se váže jedna napůl úsměvná, napůl mrzutá příhoda. Vybrané peníze byly uloženy u Vaňkátů v č.1. Byly však uschovány tak dobře, že když došlo na placení, nebyly k nalezení. Vaňkátovi museli vzít peníze jiné. Ty původní se sice po čase našly, ale staré bankovky už v té době přestaly platit. Život tropí hlouposti.
Odstěhování Holubových posledních nájemníků z bytu nad bývalou brusírnou v Mariadole č.12, viz 1970 a 1972. Zařízení pak bylo postupně přebudováno na podnikové rekreační zařízení národního podniku PAL Praha, viz 1970.
Ve stejném roce prodala paní M.Vlčková, viz 1977 a 1978, vilu č.24. Koupil ji ONV Teplice a Obnova Teplice ji provozovala jako školu v přírodě.
1982

V tomto roce byl zbourán starý dům č.9 na návsi. Po 182 letech od prvního záznamu v matrice a 163 let od mně prvního známého zápisu o majitelích Mayerových, viz 1800 a 1819. Podle vyprávění prý na náklady Vondrušky nového majitele sousedního stavení č.15, viz 1980. Prý mu esteticky nepasoval k jeho nové roubené chalupě, kterou nechal postavit vedle přes cestu na místě staré chalupy č.15.

Přibližně v tomto čase uprostřed normalizační doby zmizely během několika let téměř všechny zbylé staré polní cesty. Od „Merfánů“ směrem západním ze vsi vedla cesta ke Kříži na rozcestí u Panuškova srubu, tady protínala silnici ze Světlé do Meziklasí a pokračovala dál lesem do Smrčenska. Záznam je o ní už v Josefském katastru z roku 1788. Po několik let byla zavážena, i odpad z bourání starého č.15 sem navozili, a nyní zcela zmizela.
Rovněž již několik let byla používána pro vyvážení odpadu i jihovýchodně vedoucí cesta přes Vopletka na Smrčensko, kde ústila u Matouškovi chalupy č.21 na silnici ze Světlé do Meziklasí. V tomto roce z ní zbyla už jen řada zeleně na jejích bývalých mezích. Podle nich vznikla na poli nová cesta pro traktory. Ta však za Vršky nezahýbá k Matouškům, ale vede rovně k silnici nad státní statek.
Protože je rozoraná i cesta k jihu do Dolního Města od lesa Boroví k Bartákovu kopci, má ves kromě již zmíněné cesty přes Vopletka a csty přes Pekla do malého Mlýnku spojení se světem už jen silnicí k Radkovci. Odtud buď nahoru na Meziklasí a na Ledeč, nebo dolů přes Lipničku do Světlé.
1985
Po 135 letech od jejího vzniku v roce 1850 byla zrušena samostatná obec Lipnička a připojena ke Světlé nad Sázavou. S ní i všechny osady, Kochánov, Lipnička a Radostovice. Původně k ní patřily i Závidkovice, ale ty byly připojeny ke Světlé dřív.
1986

Vlivem současné zemědělské politiky dále docházelo ke změnám krajiny kolem vsi, viz 1982. Úplně a konečně zmizel pruh zeleně z bývalé meze bývalé cesty na Vopletkách. A tak cesta, která zahýbala kolem Vršek k silnici od Radkovce do Meziklasí a napojovala se na ni u Smrčenska, úplně zmizela. Nahradila ji cesta nová udělaná znovu na poli přibližně v trase té zmizelé, která už vedla od Vršek rovně k silnici z Meziklasí do D.Města poblíž státnímu statku, viz 1982.

Také Státní statek si pronajal od obce Horní rybník nad vsí. Vybagrovali ho, zvětšili a prořezali hráz. Moc se jim to ale nepovedlo a ještě spoustu let netěsnil a dlouho byl ne úplně plný.
V tomto roce byly skáceny dva staré kaštany (jírovce maďály), které stály u Křížku, viz 1860. V posledních letech už byly velmi proschlé.
1987

Po smrti své matky Josefy v březnu její synové Josef a Karel Štěpánkovi prodali chalupu č.7 manželům Papouškovým z Prahy, kteří ji používají k rekreaci dodnes.

2.září byla otevřena dokončená škola v přírodě v bývalé vile malíře F.A.Jelínka č.24, viz 1981. V domě č.22 bydleli manželé Koníčkovi.
1989
Na starých náhonech (Mariadol, Františkodol, Malý Mlýnek, ale i ze zavlažovací strouhy u Velké louky) začaly vznikat malé vodní elektrárny.
 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA